Mrož Helena a její synovec Mrož Buddy jsou v Jaroslavských lázních už 3. týden a mají být 7 týdnů. Zde mají procedury jako jsou: bazén, sauna, flétny, tělocvik, inhalace a další procedury na astma a pohybovky. Buddy má ale jen pět již zmíněných.
Teď je 10: 55 a Buddy má jen 35 minut před tělocvikem. Jemu se ale nechce, protože je tam jedna hrozná paní cvičitelka jménem paní Markovičová, která nechce, aby jeho teta byla přítomná na tělocviku. Jenže musí být, pokud je Buddyho lázeňským doprovodem. A tak se občas Helena pohádá s Markovičovou. Markovičová jí z duše nenávidí a tím pádem i Buddyho. Proto na něj křičí a ponižuje ho – i v Heleniny přítomnosti.
Jak už jsme řekli, Buddy proto nechce jít na tělocvik, a tak teď začal vyšilovat – a to na lázeňském náměstí. Buddyho ještě více roztáčelo, když se na něho lidé koukali. Buddy z toho vzteku trhal malé keříky, které byly přímo za lavičkou, na které seděl. Helena ho za to potahala za vlasy a zároveň mu s mírným vztekem řekla: „Tak to ne! Já tě neučila trhat květiny!“. Buddy se za to škubnutí ještě víc naštval, začal klít a kroužit před svým nosem oběma zaťatými pěstmi. Za chvíli se všechen ten vztek uklidnil.
Už bylo 11: 10 a pomalu se připravovali jít na dětskou léčebnu „Obéza“, kde se konává právě většina procedur. Helena Buddymu mezitím říkala: „Já vím, že ty nemáš rád tělocvik, ale musíš tam chodit! Je to totiž povinná procedura! Do lázní chodíš proto, aby ses vyléčil z toho příšerného astma!“.
Jak už byli na tělocviku, Markovičová se na ně vztekle koukala a z nechutí Buddyho a ostatní děti cvičila. Tentokrát Markovičová Helenu beze slova vyhodila z tělocvičny a zavřela, aby tam už vůbec nebyla. Helena už proti tomu chtěla protestovat. Ale místo toho radši poslouchala u dveří, co se bude dít – Helena už ji totiž nevěřila. A stalo se dost hrozných věcí. Třeba, že paní Markovičová dala pohlavek Buddymu za to, že údajně nechtěl cvičit. Helena se rozzuřila a v duchu si myslela „Vydrž, Buddy!!!“. A utíkala ven z Obézy.
Utíkala přes celé lázně, aby našla nějakého nervního psa, půjčila si ho zaplacením jeho páníčkovi a poslala ho na Markovičovu. Jak nějakého našla, udělala to, co chtěla. Utíkala s ním opět po celých lázních. Utíkala zpět do tělocvičny. Rychle čapla kyblík se šťávou z bifteku, který měla pro jistotu připravený přede dveřmi tělocvičny. Rychle tam šla, vylila to na Markovičovu a na tu se pes řítil a olizoval ji. A aby to nebylo málo, utíkali i všichni psi z lázní a okolí, kteří tu šťávu také vycítili. A tak ji všichni olizovali.
Mezitím přišli všichni jejich majitelé a pár z nich začali vyhubovat: „Kdo je tu nalákal?!?!?!“. Všechny děti, kromě Buddyho, ukázaly na Mrože Helenu. Majitelé se začali vztekat a řekli Heleně: „Buďte ráda, že vás nezažalujeme!!!“, a odešli, i se všemi psy.
Markovičová z toho všeho dobrovolně skončila práci v lázních. Helena se bála, že bude mít problémy. Najednou našla papírové pytlíky, nasadila sobě i Buddymu na hlavu. A takhle chodila po celý zbytek pobytu v lázních.
